Vlkodlačí dopě 4.kapitola
Byli dva, tudíž se jim šlo veselej než samotným. Po cestách narazili na pár pocestných, ale jinak nic.
Z Filise se vybarvil pozoruhodný bard. Jelikož toto povolání nebylo tak obvyklé, zeptal se George, co to vlastně je ten bard."Bard je jako ten skřivan na větvi, zazpívá a letí dál." odpověděl mu na to Filis "vy vypadáte jako dobře stavěný muž, ve vašich rysech vidím velkou ušlechtilost, ale také sebevědomí a nebojácnost, z čehož soudím, že se vyznáte ve zbraních".
"Ano máte pravdu dobře se vyznám ve zbraních, tři roky jsem bránil hranice Chionu a poté jsem ještě rok strávil v Porto Violix, kde jsem bránil zdi tohoto krásného města. Ale už dost tech řečí o práci, cestou chci navštívit svého starého přítele lorda Wilfreda. Chtěl byste také, nebo jedete jnam?" načež Filis odpověděl " I slavík může opustit svou cestu do neznáma tím že se dosyta nají a napije. Proto rád přijímám." touto větou dokončili noví přátelé rozhovor a vyjeli klusem směrem k pevnosti Jinf.